Filip Duroň: Změnou systému se ze soutěže stala místy zběsilá kopaná

Filipe, podzimní část ČLŽ je za námi. Tým pod vaším vedením přezimuje na čtvrté příčce, jak uplynulou půlku sezóny hodnotíte?

Přiznám se, že z podzimní části nemám zdaleka tak dobrý pocit, jaký bych chtěl mít. Myslím si, že jsme v řadě zápasů nedokázali naplno ukázat náš potenciál. Těch faktorů, které to ovlivňovaly, byla celá řada. Úzký kádr, zranění z dlouhodobého přetížení, charakter soutěže, kolísající herní odvaha. Na druhou stranu si ale myslím, že nyní máme velmi dobře nastavené vnitřní prostředí v týmu pro to, abychom se od ledna mohli posunout dál. Některé procesy uvnitř týmu nám pomohly ukázat směr, kterým se vydat. To považuji za klíčové a dá se říct, že už teď se těším na začátek zimní přípravy.

Systém soutěže se lehce změnil a vám se tedy podařilo s týmem skončit v první polovině tabulky, na jaře vás tedy čekají velmi těžké zápasy, jak se na konfrontaci těšíte? Myslíte si, že je tato změna ku prospěchu mládežnického fotbalu?

Začnu odpovědí na druhou otázku. Myslím si, že tato změna je vyloženě nešťastná. Pokud bychom subjektivně posuzovali herní kvalitu zápasů z loňské sezóny U15 a z té letošní, tak bychom došli k jednoznačnému závěru, že jsme ze soutěže U15 udělali zběsilou kopanou, kde část týmů od začátku bojuje o záchranu v soutěži a větší část bojuje o účast v první osmičce. Hra samotná se tak zjednodušila, hraje se víc na jistotu, což hráčům obecně ubírá prostor řešit hraniční situace, ve kterých zjišťují, co jim fotbal dovolí, a především jim bere možnost udělat chybu, což je jeden z nejdůležitějších prostředků v učebním procesu hráče.

Samostatnou kapitolou je pak zvýšená soubojovost a množství zákroků tzv. za hranou, na což nejsou čtrnáctiletí hráči připravení, protože ještě neznají míru a nejsou na to připravení ani rozhodčí, kteří mají tendenci být benevolentní, protože pískají děti. Ty ale potřebují vidět, že hra má jasně daná pravidla, podle kterých se hraje a v případě jejich nedodržení přichází trest v podobě odpískaného faulu, případně karty. Když se tohle neděje, tak narůstá pocit nespravedlnosti, typický pro tyto věkové kategorie, zvyšuje se míra frustrace a u některých agresivita. To pak vede k zákrokům, ze kterých pramení úplně zbytečná zranění.

A jestli se těším? Domnívám se, že hráči potřebují zažívat vítězství i porážky, stejně tak potřebují zažít zápasy, ve kterých dominují, které jsou vyrovnané a ve kterých se sami ocitnou pod tlakem. To nabízel předešlý model měrou vrchovatou. My trenéři se musíme postarat o to, abychom z nového modelu dokázali pro naše hráče vytěžit co nejvíce.

Jaký zápas považujete za nejvíce povedený a kde jste naopak tahali za kratší konec?

Výborné byly zápasy se Slavií nebo Plzní. Tam jsem viděl fotbal, který by se v kategorii U15 měl hrát. Osobně si však nejvíce cením zápasu v Liberci, protože ten byl odpovědí celého týmu na výše zmíněné vnitřní procesy. Měl jsem velkou radost, jak se k tomu kluci postavili a opravdu si toho cením.

Za kratší konec jsme tahali na Spartě. Průběh zápasu byl jednoznačný a nebylo tam co řešit. I přes objektivní příčiny, proč byl náš výkon slabý, si myslím, že jsme selhali především v osobní odvaze, což je obrovská škoda, zároveň však vynikající zkušenost. Jako trenér jsem s naší odvahou nedokázal hnout ani v průběhu zápasu, tím pádem je to velká zkušenost i pro mě.

Kdykoliv taková situace nastane, a v průběhu podzimu nastala nejen na Spartě, tak si to beru velmi osobně a jsou to ty zápasy, ze kterých bývám nejvíc unavený a v hlavě si je dohrávám ještě několik dní. Mentální stránku výkonu považuji za nejdůležitější díl práce s takto mladými hráči, protože z hlediska vývoje vlastní osobnosti se nyní nachází asi v nejméně sebevědomém období. A mně se ne vždy podařilo jim v nárůstu sebevědomí pomoci.

V čem jste od přípravy až po konec podzimní části cítil největší progres?

Určitě v komunikaci. Ať už mezi realizačním týmem a hráči, tak i mezi hráči přímo na hřišti v průběhu zápasů. V létě jsme s nadsázkou říkali, že máme tým, který čeká na rozkaz, jenomže fotbal je hra, ve které dlouhodobě dominují ti, kteří se dokáží samostatně rozhodovat a takové hráče chceme vychovávat. Proto jsme se snažili na hráče přenášet více zodpovědnosti. V řadě zápasů jsme úplně zredukovali předzápasové úkoly či koučink. Prostě jsme v tom kluky nechali ,,plavat“, abychom zjistili, jak se jednotliví hráči dokáží v takových situacích chovat. Například zápas na Bohemce si kompletně odkoučovali kluci, včetně předzápasové přípravy a poločasové pauzy. A zvládli to skvěle! Bylo z nich cítit, jak je ten zápas vyloženě jejich. A odpovídala tomu i pozápasová radost z vítězství.

Kde naopak cítíte největší prostor pro zlepšení a na co se budete v meziobdobí zaměřovat?

Meziobdobí je krátké a narovinu říkám, že teď by měl jít fotbal trošku stranou. Většina hráčů je v deváté třídě, blíží se přijímací zkoušky na střední školy, takže teď jim chceme vytvořit prostor, aby si mohli srovnat školní povinnosti, případně vylepšit známky. V zimní přípravě se pak chceme více zaměřit na jednotlivé posty a s nimi se pojící dovednosti. Obecně lze říci, že budeme zvyšovat nároky na technicko-taktickou stránku výkonu, protože nás čeká posledních šest měsíců před přechodem do dorosteneckých kategorií.

Fotbal je týmovým sportem, přesto se zeptám. Byla v týmu nějaká individualita, kterou byste chtěl vyzdvihnout?

Určitě míříte na Honzu Horáka, který vstřelil čtrnáct gólů a je nejlepším střelcem soutěže, což si samo o sobě pozornost jistě zaslouží. Jsem za něj moc rád, protože pro tým v každém zápase dře a je to pro něj zasloužená odměna. Mnohem důležitější však je, aby se kluci neporovnávali s ostatními, ale sami se sebou. Kým byli včera a kým jsou dnes. Každý z nich je totiž na jiné vývojové úrovni, má jiné přednosti či nedostatky a srovnávání se s ostatními může občas přinášet nereálné cíle, což pak může vést k destrukci vlastní sebedůvěry. Pokud ale budou překonávat svoje vlastní hranice, tak zjistí, jak dynamický jejich progres mnohdy je.