Na Dolíčku kopali čtyři bratři, jeden z nich vyrazil do světa…
Titulek vypadá jako úvod pohádky, ale jde o fotbalový příběh kluka z jedné z nejchudších částí Pardubic, který to dotáhl do velkého fotbalového světa. Byl 19. duben roku 1929, když se v místní čtvrti zvané Havaj narodil Jiří Hledík. Nejmladší ze čtyř bratrů, syn místního železničáře a maminky, která měla ráda fotbal. Od jeho narození dnes uplynulo 95 let.
Fotbal býval v těch letech jedinou alternativou, pokud se chtěli kluci z chudé čtvrti realizovat. Havaj byla kolonie, kterou zřídilo město po roce 1918 v místech bývalé Válečné nemocnice. Nebyla to honosná čtvrť, spíš naopak. A pokud netušíte, kde ležela, tak to bylo v místech, kde se dnes nachází sídliště Dukla. Odtud to bylo jen skok na hřiště Slavoje Pardubice na Dolíčku, které na svém místě leží dodnes.
Než malý Jirka oblékl dres Slavoje, dostával fotbalovou školu na místních pláccích. „Branky jsme měli z kamenů, nebo ze stojanů na prádlo,“ popisoval později při vzpomínkách na mládí. „Jednou si Slavoj Pardubice vymyslel turnaj klukovských týmů, naše Havaj to vyhrála a Slavoj si nás zaregistroval mezi žáky,“ popisoval, jak se dostal do klubu. „V dresech jsme chodili i večer do postele a koženou merunu jsme si střídavě půjčovali na noc. A všude jsme vyhrávali,“ popisoval v knize Josefa Rodra Chovatel hodin, kde vzpomněl i na svého prvního trenéra Antonína Čížka.
Zatímco jeho tatínek na fotbal po zranění z hřiště trochu zanevřel, maminka byla velká fanynka. A zmiňovaní bratři? Hledíkové v dresu Slavoje opravdu nastupovali čtyři a sourozenci byli v sestavě znát. „Pepík chytal, Květa a já jsme drželi obranu a Vláďa útočil,“ popisoval rozložení bratrského kvartetu v sestavě. Ne vždy byl obranným štítem defenzivy Slavoje, začínal totiž jako útočník.
Bylo několik let po válce a talentovaný obránce stále nastupoval v modrobílých barvách pardubického Slavoje. Pak se ale stalo to, co přijít muselo. U Hledíků se v roce 1951 zastavil pošťák a přinesl pro Jiřího povolávací rozkaz. Osud ho tak odvál z Pardubic. Jistě, jen po fotbalové linii, protože zde stále měl rodinu a věděl, že fotbalovému řemeslu se zde naučil skvěle.
Přesunul se do Olomouce, do týmu Křídel Vlasti, v jejichž barvách začal hrát ligu, stihl v ní dokonce i legendárního Josefa Bicana. V roce 1953, po jednom startu za reprezentační B-tým, ho trenér Borhy povolal na „nároďáku“, kde se zabydlel a během dalších let odehrál 28 utkání. V roce 1955 přestoupil do ÚDA Praha (pozdější Dukly) a po roce do Sparty. Jenže když ji po dvou sezónách chtěl opustit a zamířit do Hradce Králové, zastavil mu svaz činnost a byl téměř rok bez fotbalu!
Kvůli tomuto trestu přišel o start na MS 1958, nominace by jinak jen těžko mohla být bez něj. Ale po klubové linii se vyplatilo trvat na přestupu. Na jaře 1959 totiž s Hradcem vykopal postup do ligy a rok poté slavil s hradeckým týmem senzační triumf v 1. lize! Zahrál si Pohár mistrů a vrátil se do reprezentace, gólem ji posunul na MS 1962 v Chile, ale sám na závěrečném turnaji chyběl. Důvod? Další disciplinární trest, z dnešního pohledu s nesmyslným zněním…
Jiří Hledík, který si vydobyl postavení jednoho z nejlepších obránců československé fotbalové historie, kopal v Hradci Králové téměř do svých 40 let. Později nastupoval ještě za Jaroměř a Dvůr Králové, pokaždé jako hrající trenér. V pozdějších letech se dočkal celé řady ocenění, například v roce 2007 respektovanou Cena dr. Václava Jíry.
Jeden z nejslavnějších odchovanců pardubického fotbalu zemřel krátce po svých 86 narozeninách 25. dubna 2015 v Hradci Králové. Odešel tak jeden z nejlepších fotbalistů, kteří vyrostli na pardubických trávnících.
Popisek titulní fotografie: Čtyři bratři Hledíkové se po letech sešli na pardubickém stadionu na Dolíčku. Zleva Jiří, Josef, Miroslav a Květoslav.
Mladý Jiří Hledík jako dorostenec Slavoje Pardubice na Dolíčku
