Pozvali jsme legendy, vítejte na našem stadionu!
Letos v červnu uplyne 55 let od chvil, kdy uzavíral svou ligovou historii klub VCHZ Pardubice. Ten byl v sezóně 1968/1969 jeden rok účastníkem 1. fotbalové ligy a na dlouhou dobu to bylo poslední datum, kdy se klub z našeho města představil v nejvyšší soutěži. FK Pardubice se rozhodl na utkání proti Dynamu České Budějovice pozvat všechny žijící hráče, kteří v uvedeném období nastupovali do ligových bojů.
Protože všichni pozvaní naši nabídku přijali, můžeme v CFIG Areně přivítat sedm mužů, kteří psali pardubickou fotbalovou historii. V den utkání je čeká oběd s vedením klubu a několik minut před výkopem je budou moci potleskem přivítat všichni fanoušci na stadionu, na kterém nastupovali i oni.
Nabízíme vám představení všech sedmi hráčů, které budete moci vidět na pardubickém trávníku. Váš potlesk nebude patřit jen jim, ale všem hráčům tehdejšího týmu, kteří již nejsou mezi námi…
František Bukač (nar. 9. 11. 1944 – 79 let)
V 9 letech začínal v dresu Tesly na Vinici, ale velký talent měl i na ledě, na konci dorosteneckého věku se ale rozhodl pro fotbal. Vysoký stoper strávil vojnu v Táboře, například s legendárním Pardubákem Láďou Procházkou, následně se vrátil do Tesly. Ale jen na chvíli, krátce poté přešel na „Gottwalďák“ do VCHZ, kde v ligové sezóně 1968/69 nastoupil do 18 utkání. Klubu zůstal věrný i v dalších letech, časem se stal oporou B-týmu a v roce 1981 média hlásila, že nastoupil k 700. utkání v dresu VCHZ! Na závěr kariéry si zahrál také v Sezemicích.
Miroslav Jirousek (nar. 12. 11. 1946 – 77 let)
Od 8 let hrál fotbal za Lokomotivu Pardubice na Dolíčku na postu útočníka. Vojenskou službu strávil s míčem u nohy v Dukle Tábor, po jejím skončení se přesunul do VCHZ Pardubice. V ligové sezóně 1968/69 odehrál 24 utkání, vstřelil v nich 3 góly a po sestupu po něm sáhl Baník Ostrava. Na Bazalech odehrál pět sezón, další tři nastupoval v Teplicích, odkud v roce 1978 přestoupil to tehdy druholigového Jablonce. V 1. lize odehrál úctyhodných 173 utkání a vstřelil 17 gólů. Jeho synovcem je Pavel Jirousek, který v lize odehrál přes dvě stovky utkání a před několika lety sklízel úspěchy jako trenér MFK Chrudim.
Vladimír Kára (nar. 6. 1. 1947 – 77 let)
S profesionálním fotbalem začínal v rodném v druholigovém Mostu, dvě vojenská léta prožil v Dukle Tábor, odkud zamířil do Pardubic. Hned v první sezóně se podílel na postupu VCHZ mezi elitu a jeho podpis byl výrazný – s 24 vstřelenými góly se stal nejlepším střelcem 2. ligy. Také v 1. lize se mu dařilo, byl se 6 góly nejlepším střelcem týmu a tak se okolo něj točilo hodně nabídek. Po sestupu přestoupil do ligového Kladna a po dalším roce do Sparty. S ní vyhrál domácí pohár a v tehdejším Poháru vítězů pohárů (dnes Evropská liga) se probojoval s letenskými do semifinále. Po skončení kariéry byl dlouhé roky vedoucím sparťanských týmů.
Luboš Liška (nar. 23. 2. 1944 – 80 let)
Rodák z Lipenců u Prahy začínal s fotbalem v pražské Dukle, kde strávil celý dorostenecký věk a také určitý čas v rámci vojenské služby. Ale bylo jasné, že přes slavného Ivo Viktora je nemožné se prosadit. Po dalším vojenském angažmá v Lounech přestoupil v roce 1965 do tehdy druholigového VCHZ Pardubice. Zde patřil ke klíčovým postavám sestavy zejména při postupu do 1. ligy na jaře 1968. Do nejvyšší soutěže měl skvělý vstup, když v premiéře proti Lokomotivě Košice (4:0) vychytal čisté konto. V ligové sezóně 1968/69 odchytal 16 utkání a v klubu setrval i po sestupu do 2. ligy, celkem strávil ve VCHZ Pardubice téměř 10 let.
Jan Mareš (nar. 16. 12. 1945 – 78 let)
Na svět přišel v pražském Karlíně, kde začínal s fotbalem. A hrál tak dobře, že mohl míč prohánět i během vojny v divizním VTJ Louny. Přišlo několik nabídek, včetně těch z pražských „S“ či z Teplic, ale Mareš si vybral VCHZ Pardubice. Záhy se na východě Čech oženil, vybojoval s týmem postup do 1. ligy a v sezóně 1968/69 nastoupil do většiny utkání. Po sestupu přestoupil do Slavie, s níž vyhrál Český pohár a v roce 1972 2x nastoupil za reprezentační áčko. V lize odehrál celkem 193 utkání s 9 střeleckými zásahy. Dlouhé roky hrál za starou gardu Slavie, na jejímž chodu se podílí dodnes.
Jaromír Možíš (nar. 21. 12. 1942 – 81 let)
V mládí se rozhodoval mezi volejbalem a fotbalem, zelený trávník vyhrál, a tak oblékal dres Spartaku Přerov. Vystřídal řadu postů, díky postavě prý občas stál i v brance. Vojna ho zastihla v Písku, odkud se s gólmanem Stieglerem přesunul do VCHZ Pardubice. Dařilo se mu, v roce 1966 po něm sáhla pražská Sparta, se kterou vyhrál titul a zahrál si v Lize mistrů. Na jaře 1968 už ale oblékal znovu dres Chemiků, postoupil s nimi do ligy a odehrál celou ligovou sezónu s bilancí 19 utkání, v nichž vstřelil 1 gól. Po skončení aktivní kariéry působil jako trenér mládežnických týmů VCHZ, následně se věnoval trenérské činnosti v nižších soutěžích v regionu.
Jan Šáral (nar. 14. 10. 1944 – 79 let)
Narodil se v Benátkách nad Jizerou, kde začal s fotbalem, a odkud přišel v září 1966 do VCHZ Pardubice. Krátce nato musel jako vysokoškolák na vojnu do Tábora, odkud se po roce na „Gottwalďák“ vrátil. V dresu chemiků naskočil v ligové sezóně 1968/69 do 4 utkání a jedním gólem se podílel na výhře nad Duklou Banská Bystrica. Za VCHZ hrál až do roku 1976, krátce nastupoval za Jiskru Kolín, a v roce 1977 jednu sezónu hájil barvy pardubického Slovanu. Věnoval se trénování mládeže a dohlížel také na růst svého vnuka, současného kanonýra FK Jablonec Jana Chramosty.
